Svitky z pichlavé kytky


Alexandrie

Tehdy řeklas, dej mi ruku, a já tě rázem vezmu pryč,
na Zéland, či do Tobruku, nebo až na Waikiki Beach,
ukážu ti Riviéru, či jak vypadá Anglie,
a já na to, vem mě s sebou do Alexandrie.

Jak to bylo kdysi dávno možná o pár tisíc let,
když tu vládl Ptolemaios, to mi můžeš vyprávět,
staň se osmým divem světa, hned po majáku na Faru,
polibkem mě, tam kde stával, uveď rychle do varu.

Alexandrie
celý dlouhý den
je krásou omámen
ten kdo tam miluje
Alexandrie
tak buď tu pro mě jen
kéž splní se mi sen
má Alexandrie

Zaveď mě až ke knihovně, neboť dávno jsme si jist,
že si v tobě jako v knížce o naší lásce přeju číst,
poodhal mi všechny stránky, ať tě můžu studovat,
od večera až do rána chci si v tobě listovat.

Půjdeme až k Musaiónu, tam kde bydlí vědění,
akustika, gramatika, chemie i dělení,
ve vaně sní Archimédes -- prý ho voda nadnáší,
jenže já si mojí láskou klidně hory přenáším.

Alexandrie
celý dlouhý den
je krásou omámen
ten kdo tam miluje
Alexandrie
tak buď tu pro mě jen
kéž splní se mi sen
má Alexandrie

A pak jednou přijdeš ke mně a řekneš, že je čas jít,
pohladíš po tváři jemně a že se musím probudit,
co je na tom, že jsem to já, kdo tě k smrti miluje,
prý je čas na to se vrátit domů z Alexandrie.