Svitky z pichlavé kytky


Konkurz

Napadlo mě tak nakonec roku,
že bych se mohl věnovat rocku.
Rád bych si zahrál k poslechu, tanci
gotiku, třeba, či renesanci.

Mrknul jsem kolem, kdo to tak hrává,
která že grupa bude ta pravá.
Nesmí to býti žabaři žádní,
nejlepší zdá se ten bigbít hradní.

Šel jsem na konkurz, ztratil den celý,
kapelník hlavu (jak) tuřanské zelí.
Vytáh’ jsem nástroj, prohrábl struny,
a on mi dává pokynů tuny.

Kdo chce s námi zpívat, kdo chce s námi hrát
ten se musí dívat na můj prstoklad
invenci si nežádám, vše vím nejlíp sám
a komu se to nezdá, tomu sbohem dám.

Prý že tam hrají obtížné rytmy
snad sedum osmin, za světla, v přítmí
aiolský, dórský, lydický modus
a kdo to nezná, ten pije sodu.

On prý je schopný hrát i na rohy
někomu hrozně smrděly nohy
prý kajtru držím jak prase kosti
snad nejsem dobrý pro něho dosti.

Kdo chce s nima zpívat, kdo chce s nima hrát
musí jejich písně neomylně znát
nadto ještě třeba sluch mít jako rys
kdo chce do kapely Canti Clitoris.

Prý se k nim hráči po stovkách derou
nakonec praví, tak že mě berou
dívá se na mě jak vlk na krůtu
a prý mám krátkou na nácvik lhůtu.

Poctivě cvičím, dá se říct denně
bolestí kvičím jak malé štěně
a když to umím, hodím si mašli,
prý už si dávno jiného našli.

Bude s nima zpívat, bude s nima hrát
dostane se krásně na jakýkoliv hrad.
To se pozná páteř pevná jako tis
příště už se vyhnu Canti Clitoris.