Svitky z pichlavé kytky


Moje říčka

Táhne se modrá stužka v údolí
je jako šála
kdesi se ozve výkřik sokolí
bílá je skála
seběhnu dolů malou pěšinou
k tobě se na břeh posadím
a když mě někdy trochu trápí svět
můžu ti vyprávět.

Vím moje řeko, že mi rozumíš
že posloucháš, tím jsem si jistý
a všechny moje smutky,
strasti a zlé skutky,
vezmeš s sebou
a já – jsem zas čistý.

Důvěru mou, tu nikdy nezradíš
má stará známá
proudem mi vlasy lehce pohladíš
jsi jako máma
tvá tichá píseň ta mě konejší
a na vlnách mě kolébá
a když se s žádnou nemám zrovna rád
můžu ti povídat.

Vím moje řeko, že mi rozumíš
že posloucháš, tím jsem si jistý
a všechny moje touhy,
bolesti a šmouhy,
vezmeš s sebou
a já – jsem zas čistý.

Když se jen skloním nad tvou hladinou
vidím čas chvátat
už nejsem sám, teď už jsem s rodinou
má mě kdo chápat.
A přesto chodím k tobě stále dál
ačkoliv se mi děti smějí
víš, lidé smáli se mi tolikrát
chci s tebou vzpomínat.

Vím moje řeko, že mi rozumíš
že posloucháš, tím jsem si jistý
a všechny moje splíny,
přehmaty a stíny,
vezmeš s sebou
a já – jsem zas čistý.

Přichází náhle časy podzimní
v listí se skrýváš
kolik tak týdnů nebo kolik dní
do zimy zbývá.
A zatímco ty končíš v přehradách
my lidé zavíráme víčka.
Ještě než dohoří nám svíčka
jsi moje říčka.