Svitky z pichlavé kytky


Na Aljašce s Alíkem

Řídím si to svoje psí spřežení
v rádiu hlásí, že přijde sněžení
řítím se a nevím ani kam
můj Alíku milý, ještě že tě mám.

Kolem se rozkládá ledová pustina
vzpomínám na doma, na večery u vína,
vzpomínám na tebe, sladkou jak poleva
tady, Alíku, tady zahni doleva.

Už vidím polární záři
která jasně na obzoru září
zdá se mi, jak kdyby byla živá,
vlčí smečka z dálky nám zpívá,
ledový vítr mi ofukuje tváře,
Aljašku tu už mi nikdo neodpáře,
dokážu všem, že nejsem žádný balík,
takže jsem tu já, noc a Alík.

Říkalas, že dáš mi svoji lásku,
když kvůli tobě dám svůj život v sázku,
dokaž mi, že si tě vážit můžu,
dokaž mi, že patříš k pravým mužům.

Tak jsem si sbalil svoje saky paky,
jídlo, spacák, ešus, klíče a karimatku taky,
a nyní k pólu, jedna malá oprava,
odbočit jsme měli, Alíku, doprava.

Na cestu luna nám už svítí,
zdáme se unavení býti,
stavíme stan a oči se nám klíží,
je víc než jasné, že vlci se už blíží,
tiskneme se s Alíkem k sobě,
přemýšlím, jak je teď asi tobě,
kdo ví s kým ty trávíš dnešní večer,
když na to pomyslím, tak bych zlostí brečel.

A když pak ve spacáku ležím
celý můj život v hlavě mi běží
jak mě to semlelo, ty mlýnská kola
základka, gympl a vysoká škola.

No a pak řeklas: Ty hloupý šašku
já jsem na truc odjel na Aljašku
alkoholem tu zimu nezaháním
leží tu Alík, hřeje mě a chrání.

Polární noc ta bude dlouhá,
když co to je? ale ouha.
Stan už se třese a je nabíledni
že nás vyčmuchali medvědi lední,
jak rychle uniknout ztělesněné smrti,
když medvěd zbytky stanu mezi zuby drtí,
co to je za divné zvuky, troubí sloni,
naštěstí je ráno, budík zvoní.

Ty ležíš vedle mě, zpět do peřin klesnu
není tu Alík, medvěd, to bylo jenom ve snu?