Svitky z pichlavé kytky


Poprvé u tebe v ložnici

Ty svoji ložnici máš plnou knih
voní tu jahody a trochu klih
těžko je přečíst všechny tam a zpět.
Kolikpak asi potrvá to let
než dotknu se těch posledních.

Tak uzavřená jsi ve svých čtyřech zdech
všude je ticho a slyšet jen tvůj dech
začíná noc, to malé podsvětí.
Za všechny knihy smíš mít mé objetí
a venku mráz si kreslí po oknech.

Já zůstávám a vím - jsem si tím jist,
že ve tvých knihách si chci zkusit číst
jen ať mi klidně nastavují hřbet.
Dnes nebo zítra anebo za sto let - jsme ty a já
jsme nepopsaný list.