Svitky z pichlavé kytky


Ve světle lamp

Ve světle lamp se tiše odráží
smutek co marně skrýváš ve tváři
objeví se na chvíli v slzách tvých
které schováváš, rychle schováváš.
 
Už slyšíš, co ti všichni říkají
chtějí tě utěšit a slovy plýtvají
a přitom jen svou bolest vnímají
pořád omílají pár hloupých frází
prý co ti schází?
 
Za chvilku kratší než do zámku dáš klíče
poslední sbohem a odešel pryč
řekl ti: Sbohem, už nemám tě rád
dárky schováváš, co chtělas mu dát.
 
A tak jdeš sama nočním Hradištěm
trápí tě stesk, co tu zbyl po něm
dusí tě samota a vztek a pláč
co dělat máš, nevíš, co dělat máš
 
Tak ráda byla bys teď v bezpečí
zase chtěla bys být v jeho náručí
místo toho touláš se po nocích
nikoho nepotkáš,  víš, všichni nejsou zlí
jen stejně zoufalí.