Svitky z pichlavé kytky


Ztrácím tě

Můžu přát si, aby ses mi v noci zdála,    
doufám, že sny ke mně přiletí.     
Vzpomínám si, jak jsi na Minaretu stála     
a já jsem cítil zvláštní napětí.

Dívat se dolů, kde lidé zdají se tak malí    
znáš to, výška klame oči.    
Letět tak spolu, tehdy jsme tomu smáli    
a ty ses smála, prý hlava se ti točí.

Ztrácím tě, ztrácím, už na tebe nedosáhnu    
ztrácím tě, ztrácím, znenadání,    
v donedávnu.

Nejdřív zdá se, že láska bývá nekonečná    
že svízel i strázně lehce překoná.    
Věříš kráse, a nevíš, jak je nebezpečná    
je vlídná, a něžná, a málo lakomá.

Každou chvíli chceš ji nejraději líbat    
stejnou mírou ti to oplácí    
a čím víc dáváš, tím více rostou jí pak křídla    
létá k dálkám a často se nevrací.

Ztrácím tě, ztrácím, už na tebe nedosáhnu    
ztrácím tě, ztrácím, znenadání,    
v donedávnu.

Jak čas kráčí, tak smích vystřídají hádky     
a ty se zkoušíš ještě ohlédnout     
pár zlých slůvek a nikdy nevezmeš je zpátky     
a krásné chvíle rázem vyblednou.

Náhle zbývá mezi námi už jen málo  
hledám způsob jak tě neztratím   
mezi námi už není co by za řeč stálo   
kdo z nás však účty ještě zaplatí.

Ztrácím tě, ztrácím, už na tebe nedosáhnu    
ztrácím tě, ztrácím, znenadání,    
v donedávnu.

Můžu přát si, aby ses mi v noci zdála   
jednou, dvakrát, a taky potřetí     
vzpomínám si, že jsi mě kdysi milovala   
prosím, řekni, lásko, co je ti?